Svět Soukairen - Etherea Hokai

Etherea Hokai - Království mezi světy

-  je říše mimo čas a prostor, kde se setkává nekonečno s konečnem. Tato sféra slouží jako most mezi živými a mrtvými, místem, kde duše nacházejí odpočinek nebo svůj další osud. Ačkoli je toto místo přístupné pouze mrtvým, existují dvě výjimečné bytosti, které mohou tuto sféru navštěvovat a plně se v ní projevit.

Aki Yamato, napůl drak a napůl přízrak, je strážcem draků, jehož existence je propojena s jinou sférou, která je mimo čas a prostor. Jako ochránce prastarých sil draků představuje spojení mezi éterickým světem a dračí mocí, což mu umožňuje vstupovat do Etherea Hokai a interagovat s jeho strukturou. Díky své jedinečné podstatě je jedním z mála, kdo se může zhmotnit do podoby připomínající lidskou, což mu umožňuje působit ve světě mrtvých jako hmotná i duchovní entita.
Kanato Subaruki, napůl přízrak a napůl hokai, je princ a strážce této říše. Jeho podstata jako hokai (ducha) mu dává schopnost plně pochopit éterické zákony Hokai, zatímco jeho přízračná část mu umožňuje manipulovat s hmotou a formovat fyzickou podobu. Kanato je nejen vládcem této sféry, ale také jejím obyvatelem, který zajišťuje rovnováhu mezi mrtvými a éterickou energií, jež tuto říši naplňuje.

Oba, Aki Yamato a Kanato Subaruki, jsou jedineční nejen ve své schopnosti existovat v Etherea Hokai, ale také ve své schopnosti zhmotnit se do lidské podoby. Jsou jedinými bytostmi, které dokáží propojit éterickou podstatu tohoto světa s fyzickou realitou, což je činí nezbytnými pro udržení rovnováhy mezi sférou života, smrti a samotnou podstatou existence.

Etherea Hokai je prastarou říší hokai, duchů, kteří existují mimo čas a prostor. Je to místo, kde se nekonečno snoubí s koncem, a kde zaniklé bytí nachází svůj klid, zatímco zrození nové existence jemně pulsuje v pozadí. Tato sféra je jak prázdnou iluzí, tak kosmickou skutečností, mostem mezi světem živých a mrtvých, kde čas neplyne, ale všechno má svůj řád.

Etherea Hokai je říše hokai, duchů, kde se smrt snoubí s novým zrozením, nekonečno s konečnem. Tato sféra, existující mimo čas a prostor, je kosmickou krajinou, kde každý okamžik připomíná pomíjivost života a věčnost ducha. Je to místo, kde se ticho stává poezií a prázdnota naplněná hlubokým významem.

Obloha

Nad Etherea Hokai se klene nekonečný, temně indigový závoj, připomínající noční nebe za bezmračné noci. Občas jej protínají zářící trhliny, podobné rozbitému sklu, z nichž vyvěrá tlumené, stříbřité světlo. Tyto trhliny připomínají zrození nových hvězd i jejich pomalý zánik. Mlhoviny, které se táhnou jako hedvábná vlákna, se zvolna pohybují, tančí v tichém rytmu, jako by šepotaly příběhy mrtvých duší.

Povrch

Země Etherea Hokai je hladká a černá jako leštěný obsidián, odrážející světla i stíny, které se nad ní míhají. Tu a tam se z povrchu vynořují ostrovy levitujícího kamene, osázené prastarými stromy se stříbřitými listy a černými kmeny, jejichž větve se natahují k obloze, jako by prosily o klid nebo vítaly nový život. Na některých místech se povrch láme a z prasklin prýští éterické světlo, připomínající tlukot srdce této říše.

Architektura

Ve vzduchu se vznášejí obrovské pagody a svatyně, zdobené jemnými vzory připomínajícími japonské kaligrafické znaky. Tyto struktury, vyrobené z tmavého kamene a pokryté zlatými a stříbrnými detaily, se zdají být jak nehmotné, tak pevné. Brány torii, zdánlivě opuštěné, spojují části této říše a vedou do neznámých dimenzí. Každý detail nese otisk prastarých rituálů, které kdysi udržovaly rovnováhu mezi životem a smrtí.

Atmosféra

Vzduch je chladný a klidný, voní po čerstvě shořelém dřevě a vlhkém mechu. Šepoty hokai se nesou krajinou, jako by rozprávěly o svých cestách mezi světy. Tiché melodie, připomínající zvuk šamisenu, rezonují mezi prasklinami a ruinami, jako by se čas sám skláněl před touto říší.

Světlo a temnota

V Etherea Hokai není světlo ani temnota taková, jak ji známe. Světlo vyvěrá z trhlin a éterických run, září jemnými odstíny modré, fialové a zlaté. Temnota naopak není prázdná, ale živá, plná pohybujících se stínů, které nesou vzpomínky a příběhy. V této říši se světlo a tma navzájem doplňují, tvoříce harmonii mezi životem a smrtí.

Bytosti

Hokai zde existují jako stíny, mlžné siluety nebo pulzující záblesky světla. Někteří připomínají tradiční japonské yokai s dlouhými vlasy a jemnými rysy, jiní mají podobu zcela abstraktní – kruhy světla nebo proudící energie. Jejich pohyby jsou tiché a ladné, jako by byly součástí kosmického tance.

Kosmická harmonie

Etherea Hokai je říší, kde se každá část světa pohybuje ve stejném rytmu, jako by byla součástí prastaré skladby. Hokai zde nejsou jen strážci rovnováhy, ale také jejími zosobněními. Každý strom, každá trhlina a každý stín je součástí celku, který spojuje konec s novým začátkem.

Etherea Hokai je krajinou ticha a hlubokého klidu, ale zároveň připomíná dynamiku vesmíru. Je to místo, kde duše nacházejí svůj mír, kde vše pomíjivé zanechává svůj otisk a kde nekonečno existuje v dokonalé harmonii s koncem.

Tsukikiri-no-Miya (Palác Mlžného Lunária) 

Princ Kanato Subaruki, strážce hokai, sídlí v Paláci Mlžného Lunária, který se nachází na okraji Etherea Hokai, tam, kde se ticho mění v píseň světla a stínů. Tento palác je vystavěn z jemně třpytivého materiálu podobného měsíčnímu světlu, který se mění podle emocí obyvatele. Celá stavba je obklopena věčně plující mlhou, která zrcadlí sny a vzpomínky duší, jež procházejí říší.

Palác se skládá z několika úrovní, každá představující různé aspekty života a smrti. Nejvyšší úroveň, Hvězdné síně, je otevřená do nebes a posetá krystalovými lucernami, jejichž světlo se proměňuje podle nálady hvězd. Ve středu této síně se nachází Pramen éterické harmonie, z něhož proudí jemné stříbrné nitky světla, představující tok času a existence.

Kanatovy osobní komnaty, známé jako Zrcadlový pavilon, se nachází na dolní úrovni, obklopené zahradou posvátných lotosů, které kvetou v rytmu melodie, kterou princ hraje na svůj nástroj. Tato část paláce je klidná a odlehlá, umožňující Kanatovi spojení s dušemi hokai i samotným řádem Etherea.

Východní brána paláce, nazývaná Brána tichých přísah, vede k mostu z éterické mlhy, který se ztrácí v nekonečnu. Tudy procházejí duše, které hledají klid nebo nové zrození, pod ochranou Kanatovy melodie.